O tchaj-ťi čchüan, vzpírání a společném pohledu na svět…
V Čchen-ťia-kou (Chenjiagou) panuje vzrušení ve chvíli, kdy se má odhalit nová, větší socha Čchen Wang-tchinga (Chen Wangtinga). Současně mě napadá Wang Sienův (Wang Xianův) citát, který mě rozesmívá: „Co je největší tajemství tchaj-ťi čchüan (taijiquan)? – trénovat, trénovat, trénovat a zase trénovat. Pokud se jen díváte a necvičíte, ani Čchen Wang-tching by vás nic nenaučil!“ Jednoduché a nezaměnitelné poselství, kterému každý rozumí!
Všichni víme, že vyšší schopnosti vyžadují tvrdý trénink. A nakonec se každý člověk rozhodne, jak tvrdě chce pracovat. Definice říká, že „elitní úroveň vyžaduje větší odhodlání než to, kterého je schopna většina lidí“. Legenda kulturistiky a několikanásobný olympijský vítěz Ronnie Coleman říká:
„Každý chce být kulturistou, ale nikdo nechce zvedat závaží!“
Legrace stranou, mnozí západní studenti tchaj-ťi čchüan čelí vážným překážkám, když při vynaložení tvrdého úsilí dosáhnou neúměrně malé návratnosti, pokud jde o opravdové tchaj-ťi čchüan. Různé systémy vnitřních bojových umění sdílí řadu tréninkových metod a teorií, které cvičenci, zatímco se potí a opakují, dodržují jen naoko. Požadavky jako např.:
- držení hlavy, jako by byla zavěšená na provázku
- pohled směřující rovně před sebe
- jazyk opírající se o horní patro
- ramena uvolněná a lokty dolů
- hrudník uvolněný a otevřený
- čchi (qi) v tan-tchienu (dantienu)
- kchua (kua) uvolněné atd. atd.
To jsou základní požadavky.
Problémem je, že přínos trénování těchto aspektů není vůbec zřejmý. Mnoho studentů je schopno citovat tato pravidla, ale nevěří, že by je měli upřednostňovat v každodenním tréninku. Průměrný čínský student nemá tolik vnitřních rozporů, když jej učitel požádá, aby tato pravidla dodržoval. Ne, že by neexistovali líní či netrpěliví čínští studenti nebo že by všichni věnovali naprostou pozornost těmto detailům a nebyli rozptylováni dynamičtější stránkou tchaj-ťi čchüan.
Jde o to, že tyto myšlenky jsou součástí celé čínské kultury.
Mnoho stejných pravidel, která jsou základem tchaj-ťi čchüan, je také ústředním tématem tradiční čínské medicíny, malování, kaligrafie atd. Dokonce i krajně stylizované prostředí pekingské opery žádá umělce, aby udržovali úroveň svého zasednutí, nechali klesnout čchi do tan-tchienu, zvedli vrchol své hlavy apod.
V rozhovoru s Čchen Siao-singem (Chen Xiaoxingem) mistr dokonce uvádí nedostatek porozumění čínské kultuře jako jednu z nejvýznamnějších překážek pro nečínské studenty. Věří, že bez této znalosti člověk nikdy nepřekročí základní úroveň napodobování vnější formy.
Během olympijských her v Londýně jsem sledoval vzpírání. Když se jeden z čínských závodníků připravoval na závěrečný pokus, trenér mu potichu řekl: „čchen čchi“ neboli „nech klesnout svou čchi“. V tomto klíčovém okamžiku určitě neměl na mysli nějakou nejasnou filozofickou myšlenku. Rada přinesla vzpěrači jasný a srozumitelný vzkaz. Nedostatek porozumění tomuto světovému názoru je pro západní studenty tchaj-ťi čchüan překážka, kterou musí překonat, pokud mají být ve cvičení úspěšní.
Zdroj: David Gaffney – On Taijiquan, weightlifting and a shared world view…
Překlad: Bronislava Čečotková
